Pozoruhodné a vzácné úkazy v roce 2024

Rok 2023 je téměř za námi a jistě vám z něho utkvělo několik vzpomínek na opravdu krásné úkazy na obloze. Viděli jsme částečné zatmění Měsíce, meteorické roje Perseidy a Geminidy, četné konjunkce, zákryt Venuše Měsícem na denní obloze, trošku noční svítící oblaky, slabší kometu a neposledně také několik polárních září. Rok 2024 rovněž nabídne zajímavé úkazy! Pod nebe nás nalákají opět meteorické roje, i dále možné polární záře viditelné z našeho území, hlavně ale pěkná nebeská setkání planet s Měsícem a neposledně také částečné zatmění „velkého“ Měsíce. Máme se tedy opět na co těšit.

Ve vybraném seznamu jsou nejzajímavější úkazy, které by (krom dopředu nepředpověditelného vývoje počasí) měly mít vhodné pozorovací podmínky a jsou pozorovatelné z Česka i Slovenska. V roce 2024 také očekáváme jednu poněkud výraznější kometu, u které není vyloučeno, že se v průběhu podzimu nabídne podobné představení, jako tomu bylo s kometou NEOWISE v červenci 2020. Nové objevy komet lze navíc dále sledovat například na stránce Gideona van Buitenena. Dále stále stoupá aktivita Slunce, což by mohlo znamenat zvýšené šance na polární záře viditelné i z našeho území, tak jak k tomu bylo v průběhu roku 2023. Je dobré neustále sledovat sluneční aktivitu, viz dále. Pro vyhlížení slabých objektů (komet, meteorických rojů, mlhovin a hvězdokup, či zvířetníkového světla) je potřeba vybírat noci, kdy neruší měsíční svit (tedy okolo novu) a cestovat za nimi mimo města, daleko od světelného znečištění. Fáze Měsíce v roce 2023 najdete například na stránce https://www.calendar-12.com/moon_phases/2024. O dalších úkazech Fyzikální ústav v Opavě podrobně informuje na webu https://progresy.physics.cz nebo https://www.astro-novinky.eu.

Rozcestník

Celý rok 2024

• Po celý rok: Možné polární záře

Leden 2024

• 4. ledna: Meteory ze ztraceného souhvězdí

Březen 2024

• Přelom března a dubna: Vyhlížejte světlo zvířetníku

Duben 2024

• 8. dubna: Zatmění Slunce v Mexiku, USA a Kanadě
• 10./11. dubna: Noc plná nebeských setkání
• 20. dubna: Jupiter a Uran se na nebi těsně potkají

Květen 2024

• 6. května: Ráno vyhlížejte prach z Halleyovy komety

Červen a červenec 2024

• Červen a první polovina července: Vyhlížejte mrazivě krásná noční oblaka
• 30. a 31. července: Pozoruhodná setkání v červenci

Srpen 2024

• Okolo 12. srpna: Letní rojení meteorů v ranních hodinách
• 14. a 15. srpna: Těsné planetární setkání
• 19. srpna: Uvidíme „Modrý úplněk“?
• 21. srpna: Saturn se schová za Měsícem
• 26. a 28. srpna: Pozoruhodné srpnové ranní konstelace

Září 2023

• Celé září: Mléčná dráha a planeta Saturn
• První polovina září: Vyhlížejte opět světlo zvířetníku
• 18. září: Částečné zatmění „velkého“ Měsíce
• Konec září, celý říjen: Nadějná kometa Tsuchinshan-ATLAS

Říjen 2024

• 17. října: „Velký úplněk“ na obzoru
• 21. října: Říjnový prach z Halleyovy komety za svitu Měsíce

Listopad 2024

• Celý listopad: Občas zazáří jasná Taurida

Prosinec 2024

• 7. prosince: Nejjasnější Jupiter
• 13./14. prosince: Zimní rojení za úplňku
• 30. prosince: Předsilvestrovské novoluní a třpytivý hvězdný šestiúhelník

Více

• Zdroje a doporučené odkazy
• Kontakty a další informace

Celý rok 2024

Po celý rok: Možné polární záře

V roce 2024 se Slunce dostává do maxima své aktivity a je tedy opět možné, že budeme svědky i více polárních září viditelných z našeho území. Největší šance jsou na jaře a na podzim, ale i v ostatních měsících je dobré být na pozoru, sledovat sluneční aktivitu a s ní i aurorální monitory, které nám mohou pomoci s odhadem, či se zrovna v nejbližším období nějaká polární záře na obloze neukáže. Jak z těchto monitorů číst? Čtete dále.

V Česku a na Slovensku nečekejte jasné záře jako v severských oblastech, obvykle jsou zaznamenatelné jen fotograficky a očima je těžké je spatřit (mimo jiné i kvůli přemíře škodlivého světelného znečištění z měst). Zájemcům o pozorování polárních září doporučujeme sledovat tzv. aurorální monitory, na počítači https://www.solarham.com nebo https://www.spaceweatherlive.com, příp. mobilní aplikace Aurora Alerts (https://aurora-alerts.com/).

Důležitý je přitom ukazatel „Bz“ (kolmá složka IMF, tj. magnetického pole oblaku ze Slunce) – pokud její hodnota klesne do záporných čísel, znamená to, že silokřivky IMF se lépe napojují na zemské magnetické pole a částice lépe vstupují do zemské atmosféry. Reálně a velmi často stačí na fotograficky zaznamenatelnou záři hodnoty již od Bz -10 nT, ale to platí, pokud tato hodnota trvá dostatečně dlouho a nekolísá střídavě do kladných hodnot. Dalším důležitým údajem je rychlost slunečního větru. Obecně platí, že čím vyšší rychlost solárního větru a zápornější hodnota Bz, tím lépe, a při rychlosti nad 800 km/s stačí Bz -6 nT. Aplikace přitom využívají družicemi naměřené hodnoty slunečního větru v reálném čase, které můžete přímo sledovat zde: https://www.swpc.noaa.gov/products/real-time-solar-wind.

Spolu s výše zmíněným je uváděna ještě hustota částic na cm krychlový (více jak 15 částic je už silná hodnota) a tzv. Kp index (je-li hodnota vyšší jak 7, šance viditelnosti slabých září u nás jsou docela vysoké, při Kp 6 lze záře zkoušet zaznamenat fotograficky; tato hodnota ovšem neukazuje aktuální stav). Významná je také hemisférická síla (energetický příkon geomagnetické aktivity) uváděná v některých aurorálních monitorech. Pokud hodnota přesahuje 100 GW, je geomagnetická bouře už dost silná a umožňuje viditelnost polární záře z našich končin. Všechny údaje lze sledovat na této stránce: https://www.spaceweatherlive.com/en.html. Důležitý je také obrázek aurorálního oválu (https://www.solarham.net/oval.htm), tj. pravděpodobnosti, kde jsou silné záře nad hlavou (až červená zóna). Pokud tato zóna zasahuje cca nad úroveň Dánska, záře je možné nízko nad obzorem vyhlížet i u nás.

JAK VYSOKÉ HODNOTY? Příklady hodnot naměřených při silných polárních zářích v Česku a na Slovensku 23. dubna a 5. listopadu 2023 mohou lépe odhadnout, kdy se schyluje k podmínkám pro jasné polární záře i v tuzemsku. Konkrétně byly udávány následující hodnoty: Bz -21 nT, Rychlost větru: 460 km/s, Hustota 15 částic/cm3, Kp 6-7, Hemisférická síla 120 GW. Při takových (a výraznějších) hodnotách můžeme čekat záře i u nás, dokonce jasnější.

POZOR: I když NOAA (Národní úřad pro oceány a atmosféru, USA) modeluje pohyby slunečního větru a hustších oblaků nabitých částic, nelze tyto modely brát za směrodatné. Tedy, je-li předpovězeno, že například oblak doletí k Zemi ve 21 hodin, opravdu nečekejte, že úkaz ve 21 hodin nastane! Modelování pohybu slunečního větru je velice obtížné a vychází vesměs jen z dějů na Slunci a stavu jeho a zemského magnetického pole. Sluneční vítr ale k Zemi putuje až dva dny a za tu dobu se na své pouti může změnit své vlastnosti (rychlost, intenzitu, ale i směr). Polární záře se tedy nedají předpovídat s jistotou, pouze v hodnotách pravděpodobností.

Leden 2024

4. ledna: Meteory ze ztraceného souhvězdí

Téměř pravidelně každý kalendářní rok začíná z astronomického hlediska jedním z nejbohatších meteorických rojů – Kvadrantidami (nebo též Quadrantidami). Roj je aktivní v období přibližně od 1. do 10. ledna. V mnoha ohledech lze o Kvadrantidách, jejichž mateřským tělesem je trochu netradičně planetka 2003 EH1, hovořit jako o jednom ze tří nejsilnějších meteorických rojů celého roku. Svědčí o tom především hodnota zenitové frekvence udávaná obvykle údajem 120 meteorů za hodinu (nebo spíše s proměnlivou frekvencí maxima mezi 60 a 200 meteory za hodinu). Naopak v neprospěch roje hraje krátké trvání maximální aktivity roje (zhruba 6 hodin) a obecně vysoká pravděpodobnost oblačného počasí, znemožňujícího pozorování oblohy právě na začátku ledna. A když už se vyčasí, velice často ruší Měsíc, který právě v lednu bývá dost vysoko nad obzorem (a úplněk intenzivně přezáří noční oblohu). Přitom při dobrém počasí lze reálně počítat se spatřením kolem 60-80 meteorů roje za hodinu, a to zejména v časných ranních hodinách daleko od měst.

V roce 2024 nastává maximum za nepříliš příznivých podmínek. Vrchol aktivity lze pozorovat v noci ze 3. na 4. ledna 2024 (ze středy na čtvrtek), přičemž maximum nastane až po rozednění okolo 10 hodin SEČ. To by tak nevadilo, neboť aktivita poroste spolu s vycházejícím radiantem roje před rozbřeskem k vyšším hodnotám meteorů za hodinu. Radiant, nacházející se v již neexistujícím souhvězdí Zedního kvadrantu (zrušeno v roce 1922), tedy v dnešním souhvězdí Pastýře, se bude nacházet vysoko nad severovýchodním obzorem. Bohužel nebude pozorování zcela přát Měsíc, který najdeme v noci maxima v souhvězdí Panny a bude na obloze svítit už od půlnoci, kdy vyjde nad východní obzor, až do úsvitu (přibližně do 6. hodiny). S ohledem na měsíční fázi budou mít Kvadrantidy jednoznačně nejlepší podmínky až další rok, tedy v roce 2025.

Březen 2024

Přelom března a dubna: Vyhlížejte světlo zvířetníku

I v roce 2024 bude možné vyhlížet „březnovou zář pro fajnšmekry“ – tzv. zvířetníkové světlo, a to hlavně na přelomu března a dubna, kdy na večerní obloze neruší Měsíc. Nejlepší jarní období v roce 2024 pro vyhlížení zvířetníkového světla nastane mezi 27. březnem a 10. dubnem. V té době jej pozorujte po soumraku nad západním obzorem daleko od měst.

Zvířetníkové světlo se táhne podél ekliptiky (roviny zemské dráhy, která se na obloze pomyslně promítá do zvířetníkových souhvězdí – odtud ten název) a nejde vlastně o nic jiného než prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku a který rozptyluje sluneční záření. Když tedy Slunce zapadne a následně skončí i soumrak, obloha ztmavne a nad západním obzorem lze proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře. Díky sklonu ekliptiky vůči horizontu se právě v období jarní rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání a je tudíž večer nejlépe vidět (stejné podmínky se pak nabízejí na zářijové obloze před rozbřeskem). Kužel se navíc na konci března/počátku dubna na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici, o níž se každým rokem snaží mnoho fotografů na severní zemské polokouli s nějakou pěknou pozemskou krajinou v popředí. V roce 2024 pohled ke světlu výrazně doplní jasná planeta Jupiter, kterou při pohledu malým dalekohledem doplní i planeta Uran. Obě planety se k sobě budou každý další den úhlově přibližovat (viz duben).

Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné se k jeho spatření pozorovací místo, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí. V České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, Šumavě, v Novohradských horách, v Beskydech, Jeseníkách, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách (kde jsou oblasti vyhlášené jako Rezervace tmy), na Slovensku pak z horských oblastí jako například Nízké Tatry, Veľká a Malá Fatra, ale i Muráňská planina nebo (především) z Parku tmavej oblohy Poloniny. Pokud se tedy nacházíte poblíž těchto oblastí či prostě obecně dál od velkých měst, můžete už v těchto dnech vyhlížet poměrně výrazný světelný kužel, sápající do výše až 60° nad obzor, a to v době, kdy je Slunce již déle jak hodinu pod obzorem (tedy kolem 19:00 SEČ a později). Podrobnější informace o zvířetníkovém světle najdete například v článku z roku 2021.

Duben 2024

8. dubna: Úplné zatmění Slunce v Mexiku, USA a Kanadě

Pro milovníky vzácných úkazů příroda nabízí po dlouhé době (od roku 2009) i dosti vzácně dlouhé úplné zatmění Slunce 8. dubna 2024, které se navíc odehraje za maxima sluneční aktivity, díky čemuž se jeho pozorovatelům nabídne pohled na velmi zajímavě strukturovanou a jasnou sluneční korónu, výrazné sluneční protuberance a další doprovodné jevy. Úkaz potrvá až 4 minuty a 28 sekund, což už je na poměry úplných zatmění Slunce dosti dlouhé (fyzicky nejdelší možné může trvat 7 a půl minuty, ale takové se v tomto století ani neodehraje). Za tímto zatměním je ale potřeba vycestovat. Zatmění bude ve velké části probíhat nad Tichým oceánem a poprvé se pevniny dotkne na pobřeží mexického Mazatlánu. Odtamtud měsíční stín poputuje přes mexické vnitrozemí, kde nedaleko města Torreón dosáhne maximální délky 4 minuty a 28 sekund (u obce Nazas). V těchto místech bude pozorovatelné v poledních hodinách velmi vysoko nad obzorem. Z Mexika se pak přesune stín do USA, kde bude v odpoledních a večerních hodinách postupně pozorovatelné ve státech Texas, Oklahoma, Arkansas, Missouri, Illinois, Indiana, Oho, Pensylvánie, New York a dále poputuje do Vermontu, Maine, ale také přes kousek Kanady nad Nový Brunšvik, Nové Skotsko nebo Newfoundland. Kromě zatmění by se na obloze úhlově nepříliš daleko od Slunce mohla dát pozorovat kometa 12P/Pons-Brooks. Přesné informace o zatmění pro vybrané místo na Zemi poskytuje interaktivní mapa astronoma Xaviera Jubiera. Podrobné informace a animace úkazu najdete také na In-the-sky.org.

10./11. dubna: Noc plná nebeských setkání

V noci ze středy 10. na čtvrtek 11. dubna 2024 se toho na nebi odehraje opravdu hodně. Stále bude možné vyhlížet zvečera zvířetníkové světlo (viz březen), mimo města najdeme mnoho krásných objektů vzdáleného vesmíru tzv. Messierova katalogu a na začátku noci zvečera i na jejím konci časně ráno se budeme moci pokochat velmi pěknými konjunkcemi.

Večer za soumraku 10. dubna 2024 okolo 21. hodiny SELČ se nad západním obzorem bude pozvolna zjevovat těsné přiblížení jasné planety Jupiter a Měsíce ve fázi úzkého srpku s popelavým svitem. Jak se bude stmívat a objekty budou postupovat níže k obzoru, bude také možné malým dalekohledem objevit i planetu Uran a v okolí Jupiteru hned 4 jeho nejjasnější měsíce. Pohled na náš Měsíc bude nabízet nejen srpek jeho osvětlené části, ale také popelavý svit Sluncem přímo nenasvětlené části. Popelavý svit je způsoben slunečním světlem rozptýleným zemskou atmosférou směrem k Měsíci, odrážejícího se od měsíčního povrchu zpět k nám. Nad trojicí těles pak objevíme při setmění i očima viditelnou hvězdokupu Plejády. Bude to vskutku velmi fotogenická podívaná, hodná snímání nad vzdálenými pozemskými objekty na obzoru (domy, stromy, hory…).

Pozoruhodné nebeské setkání se ale odehraje i o několik hodin později, za rozbřesku 11. dubna 2024 krátce po 5. hodině ranní SELČ. Velmi nízko nad východo-jihovýchodním obzorem se už za světla rozbřesku budou moci za ideálních povětrnostních podmínek dát najít planety Mars a Saturn, které bude dělit úhlová vzdálenost pouhého 0,5° (zhruba úhlový průměr úplňku). Nalezení obou planeta bude ale vyžadovat dokonale okrytý obzor a po ruce alespoň malý triedr, obloha už bude v té době v místě obou planet už dost světlá. Ve větším dalekohledu spatříme Saturn i s jeho prstenci.

20. dubna: Jupiter a Uran se na nebi těsně potkají

Planety Jupiter a Uran se budou úhlově na obloze ještě přibližovat a nejblíže je na nebi najdeme za soumraku nad západo-severozápadním obzorem 20. dubna po 21. hodině SELČ. Zatímco Jupiter uvidíme pouhýma očima, na pohodlné spatření Uranu se bude lepší vybavit alespoň divadelním kukátkem nebo triedrem. Obě planety bude od sebe dělit úhlová vzdálenost pouhého 0,5°, což zhruba tolik, kolik měří v úhlovém průměru Měsíc v úplňku. Na pozorování si musíte vybrat místo s dokonale odkrytým SSZ obzorem, za soumraku okolo 21. hodiny budou planety dost nízko, okolo pouhých 5° nad obzorem.

Květen 2024

6. května: Ráno vyhlížejte prach z Halleyovy komety

Země prochází hned dvakrát do roka proudem ledo-prachových částic, které za sebou zanechala při svém průletu kolem Slunce ta nejslavnější vlasatice ze všech: Halleyova kometa. Je ironií, že při jejím předposledním návratu v roce 1910 byl tento fakt převrácen naruby a vynesl skupince lidí dost velké jmění za rozšíření poplašné zprávy, že zemská atmosféra se při průchodu tímto proudem otráví a lidé smrtelně onemocní, pakliže nepožijí speciální lék. Meteorické roje ale člověka neotráví, ba naopak. A to platí i o meteorickém roji η-Aquaridy (nebo také Eta-Aquaridy), které jsou způsobeny právě ledo-prachovými zrnky z periodické komety 1P/Halley. Konkrétně v noci 5. /6. května 2024 časně ráno (maximum už 5. května 2024 ve okolo 23. hodiny SELČ, ale není příliš ostré). Podmínky jsou takřka ideální: Měsíc bude ve fázi jen 2 dny před novem, nebude tedy prakticky vidět a meteory má smysl má sledovat od 3. hodiny ranní až do rozbřesku.

Meteory jsou rychlé a létají v nemalé četnosti, ale bohužel spíše nad pozorovateli poblíž rovníku a na jižní zemské polokouli. U nás souhvězdí Vodnáře, v němž radiant roje leží, vychází v druhé polovině noci jen nízko nad obzor, takže můžeme spatřit všeho všudy tak 10 meteorů za hodinu. I tak je to hezký dojem, že zanikající ledo-prachová zrnka pochází z oné slavné komety, která se ke Slunci vrátí až v roce 2061. A co víc, jak bylo zmíněno, tímto proudem Země prochází v průběhu roku dvakrát. Poprvé v květnu a podruhé v říjnu, kdy nám zase způsobuje meteorický roj Orionid (viz říjen 2024). Pokud však vydržíte do časných ranních hodin, nabídne se po 3:30 SELČ nízko nad východem pohled k vycházejícím planetám, konkrétně Saturnu a později i Marsu, které s Měsícem vycházejícím už za rozbřesku ve fázi úzkého srpku budou tvořit velmi fotogenickou „šňůru“.

Červen a červenec 2024

Červen a první polovina července: Vyhlížejte mrazivě krásná noční oblaka

V červnu a v červenci 2024 bude opět v možné vyhlížet mrazivou krásu Nočních svítících oblak (NLC), které úzce souvisí s meteorickým prachem a rovněž kolísáním sluneční aktivity. Ta bude v roce 2024 vysoká (maximum se očekává v roce 2025), vysoké vrstvy zemské atmosféry budou mít méně stabilní podmínky, což může zapříčinit menší výskyt NLC než v minulých letech. I tak by se podmínky v těch vrstvách zemské atmosféry, ve kterých se NLC tvoří, tedy ve výšce okolo 85 kilometrů, mohly občas ustálit. Oblaky jsou pozorovatelné ve zmíněných měsících mezi 22. hodinou a půlnocí, nebo ráno mezi 2. a 4. hodinou, a to vždy na severu, resp. mezi severozápadním a severovýchodním obzorem. Jejich zář je způsobena Sluncem, které je v inkriminovaných hodinách nasvětluje odspodu (zatímco samo se nachází ve výšce mezi 6° a 16° pod obzorem). Vypadají jako zářící pavučinky na obloze a někdy mohou nabídnout opravdu majestátní divadlo. Pokud nechcete o noční oblaky přijít, sledujte webové kamery nebo se přihlaste k odběru alertů na http://ukazy.astro.cz/nlc.php.

30. a 31. července: Pozoruhodná setkání v červenci

Na konci července 2024 nám obloha nabídne velmi pěknou a fotogenickou sérii nebeských uskupení, o které se postarají hned 3 planety Sluneční soustavy, ubývající Měsíc a o „podkladovou scénu“ známé otevřené hvězdokupy Plejády a Hyády v souhvězdí Býka. Nebeská uskupení budou k vidění v časných ranních hodinách před rozbřeskem (tedy před 4. hodinou ranní), ale nízko nad obzorem je budeme moci vyhlížet už krátce po 1. hodině ráno.

V úterý 30. července bude Měsíc vycházet po půlnoci nad severovýchodem úhlově velmi blízko hvězdokupy Plejády, přičemž asi 5° jihozápadně od něj najdeme v malém dalekohledu také planetu Uran. Později se objeví jasný Mars a ještě výraznější Jupiter, obě planety budou u hvězdokupy Hyády s jasnou hvězdou Aldebaran. Jak bude celé uskupení pozvolna stoupat nad východní obzor, Měsíc se bude od Plejád odsouvat více k jasnému Marsu. O den později, ve středu 31. července, se pak nad severovýchodem objeví trio jasných těles, tedy Jupiter, Mars a Měsíc, úhlově ještě blíže, v uskupení nebeského trojúhelníku. Spolu s oběma hvězdokupami to bude ještě pěknější pohled, neboť Měsíc bude oproti úterní situaci slabší, jeho srpek užší, a na tmavé obloze uvidíme více hvězd a také popelavý svit Měsíce na jeho Sluncem přímo neosvětlené části. Malým dalekohledem přitom budeme moci stále najít jihozápadně od Plejád planetu Uran.

Srpen 2024

Okolo 12. srpna: Letní rojení meteorů v ranních hodinách

Nejoblíbenější „kosmický ohňostroj“ roku – meteorický roj Perseidy – se v roce 2024 netěší úplně nejlepším podmínkám, ale i tak si jej nenechte ujít. Podívaná už totiž neodmyslitelně patří k letnímu přírodnímu koloritu (a s tím obdobím souvisí i více volna, teplejší a často příznivější počasí, možnosti výletů do přírody a zážitků pod „čirákem“) a je možnost uvidět opravdu jasné meteory ve větší četnosti.  Maximum roje, za nímž stojí kometa 109P Swift-Tuttle a které s sebou nese připomenutí přes 1760 let staré nespravedlnosti (nespravedlivou a krutou popravu svatého Vavřince), vychází v roce 2024 na večerní hodiny 12. srpna (zhruba v 18 hodin SELČ, tedy ještě za světla) a měsíční fáze připadá první čtvrť. Náš soused tedy bude svým svitem rušit pozorování při maximu úkazu zejména v první polovině noci. Perseidy ovšem nejsou aktivní jen v noc maxima, jejich aktivita začíná už ve třetí dekádě července a končí v závěru srpna. Vyplatí se tedy pozorovat zejména v týdnu před maximem, tedy přibližně od 5. srpna 2024, a to vždy v časných ranních hodinách (nejvíce meteorů je vždy vidět ráno mezi půlnocí a 5. hodinou ranní).

Nejvíce meteorů bychom měli spatřit v noci ze 12. /13. srpna (ze pondělí na úterý), kdy má smysl roj mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. V té době už bude Měsíc zapadat, radiant roje (místo odkud meteory zdánlivě vylétají) stoupá nejvýše nad obzor a frekvence meteorů je nejvyšší. Za dobrého počasí zazáří 50-80 meteorů v každé hodině.

14. a 15. srpna: Těsné planetární setkání

K velmi vzácné nebeské podívané se schýlí v noci ze 14. na 15. srpna 2024. Jasné planety Jupiter a Mars se na obloze úhlově přiblíží na 18 úhlových minut, což je téměř jen polovina úhlového průměru Měsíce v úplňku na obloze. Samotné maximální přiblížení nastane už 14. srpna 2024 v 18:52 SELČ, kdy z našeho území budou planety pod obzorem. Pokud ale počkáte do jejich východu 15. srpna 2024 zhruba okolo 0:25 SELČ (čas východu se bude lišit v závislosti na místě pozorování řádově v minutách), o příliš nepřijdete. V té době bude úhlová vzdálenost planet od sebe stále dost malá, okolo 21 úhlových minut. Při pohledu pouhýma očima tak budou planety opravdu blízko sebe a vizuálně nepřehlédnutelné i z měst. Jak budou planety stoupat výš nad obzor, budou se zároveň od sebe už nepatrně úhlově vzdalovat. Přesto je však i ve středně velkém dalekohledu (s průměrem nad 10 cm) budeme moci sledovat v jednom zorném poli. Mars se bude jevit jako nápadný oválek s naoranžovělým odstínem, Jupiter jako kotouček s pruhy (atmosférickými pásy) a v jeho blízkosti se v jedné rovině ukáží všechny 4 „Galileovské měsíce“ – Io, Europa, Ganymedes a Callisto.

19. srpna: Uvidíme „Modrý úplněk“?

V souvislosti se srpnovým úplňkem, který nastane v pondělí 19. srpna 2024 ve 20:28 SELČ, se setkáme s podivnou formulí „modrý úplněk“ (z angl. „blue moon“). Pojem ale nevychází z očekávaného zabarvení Měsíce, ale z anglického výrazu „once in a blue moon“, což ve volném překladu znamená „jednou za uherský rok“. Upozorňuje se tak na fakt, že v průběhu astronomického období definovaným daty jeho začátkem a koncem nastávají vzácně hned 4 úplňky, obvykle totiž bývají jen 3. V tomto případě léto 2024 začne letním slunovratem 20. června 2024 a končí podzimní rovnodenností 22. září 2024. Úplňky v tomto období nastanou 22. června, 21. července, 19. srpna a 18. září. Za „modrý měsíc“ označuje třetí z těchto čtyř, tedy ten 19. srpna 2024. Mimochodem, ten čtvrtý, zářijový úplněk bude ještě zajímavější – nastane při něm zatmění Měsíce (viz dále).

Existuje ale i druhá varianta, a sice že nastane druhý úplněk v jednom kalendářním měsíci, což také není zcela obvyklé. Takové situace nastala v srpnu 2023 a znovu se jí dočkáme až v květnu 2026.

Skutečně do modra zabarvený Měsíc se na obloze objevit může, ale nenazýváme jej „modrý úplněk“, nesouvisí totiž s fází Měsíce nebo datem v kalendáři. Do modra se Měsíc zabarví před zraky jeho pozorovatelů v těch vzácných případech, kdy je naše atmosféra nasycena či znečištěna specifickými částicemi o velikosti alespoň 1 mikronu. Nejčastěji za to může popel, který se do zemského ovzduší dostane při velkém požáru či silné sopečné erupci. Tyto částice rozptylují dlouhovlnnou část spektra viditelného světla (červenou) a do našich očí pak doputuje jen ta modrá. Známý je případ z roku 1883, kdy indonéská sopka Krakatoa vyvolala tak silnou erupci, že ji vědci přirovnali ke 100megatunové jaderné bombě. Popel z exploze Krakatoa vystoupal do atmosféry až 80 kilometrů a obsahoval mnoho takových částic. Lidé proto byli svědky modře zabarveného Měsíce na mnoha místech na světě i několik dní v kuse.

Pokud ale zemské ovzduší není takovýmto způsobem znečištěno, modře zbarvené Měsíce na fotografiích jsou výsledkem jen speciálních modrých filtrů v mobilech či fotoaparátech nebo zpracováním fotek v počítači.

21. srpna: Saturn se schová za Měsícem

Ve středu 21. srpna 2024 se na časné ranní obloze za rozbřesku schýlí k opravdu pozoruhodné a poměrně vzácné nebeské podívané – Měsíc zakryje planetu Saturn. Podívaná je to přitom především pro majitele dalekohledů, neboť při pohledu přes dalekohled nebude náš kosmickou soused zakrývat jen samotnou planetu, ale i její prstence, které pouhýma očima nevidíme. Při pohledu bez dalekohledu se ale zejména první polovina úkazu bude dát pozorovat poměrně pěkně, neboť Saturn je poměrně výrazný objekt. Ostatně, celou noc z 20. na 21. srpna se budou obě tělesa na nebi k sobě postupně přibližovat. Zákryt Saturnu nastane nad jihozápadním obzorem okolo 5:34 SELČ (pro Prahu, na různých místech ČR a SR se bude čas lišit v minutách). V té době bude už probíhat rozbřesk. Výstup Saturnu zpoza měsíčního kotouče se odehraje přibližně o hodinu později, okolo 6:33 SELČ. To už bude na druhé straně oblohy svítit Slunce a úkaz tak nebude pozorovatelný očima, neboť Saturn není na denní obloze pro volné oko viditelným objektem. Světelnými dalekohledy (vybavenými například citlivým IR filtrem) se ale i výstup bude dát sledovat, neboť obě tělesa budou ještě zhruba 10° nad západojihozápadním obzorem.

Proč vůbec nastává zákryt Saturnu Měsícem? Náš kosmický souputník se pohybuje kolem Země na dráze mírně protažené, ale také mírně „sklopené“ k hlavní rovině Sluneční soustavy, a tak častěji pozorujeme jen tzv. konjunkce – úhlová přiblížení Měsíce k jasným planetám nebo hvězdám. Když se ale stane, že je Měsíc na své dráze právě poblíž roviny zemské dráhy (tzv. roviny ekliptiky), může před planetou přímo přejít. Nemusí se jednat nutně jen o Saturn, všechny planety obíhají Slunce poblíž roviny ekliptiky, a tak každá z nich je „kandidátem“ na zákryt Měsícem. Úkaz je to ale poměrně vzácný. Statisticky můžeme z jednoho místa na Zemi vidět během roku sotva jeden takový zákryt planety Měsícem. Krásnějšího a velmi dobře pozorovatelného zákrytu planety Měsícem se do dočkáme až o několik měsíců později, 4. ledna 2025. A půjde opět o zákryt Saturnu, ale už v noci na tmavé obloze.

26. a 28. srpna: Pozoruhodné srpnové ranní konstelace

Podobně jako na konci července 2024 se ještě jednou budeme moci pokochat bohatým nebeským uskupením i v časných ranních hodinách, a to mezi 26. a 28. srpnem 2024. Prakticky už po půlnoci vždy do časných ranních hodin před rozbřeskem se nám nad východním obzorem bude nabízet pohled na jasné planety Mars a Jupiter ve „společnosti“ hvězdokup Hyády a Plejády v souhvězdí Býka. Malým dalekohledem, i pouhým triedrem, najdeme jihovýchodně od Plejád i planetu Uran. Celou konstelaci doplní ve všech třech dnech navíc i Měsíc, který bude pozvolna „couvat“, a tedy každé další ráno se bude jeho fáze po poslední čtvrti jevit užší a zbytek jeho disku bude svítit popelavým svitem (slunečním světlem dopadajícím na Zemi, rozptýlený ze Země k Měsíci a z měsíčního povrchu opět odražení k Zemi).

Zatímco 26. srpna bude Měsíc lákat pozornost na svůj přechod před hvězdokupou Plejády (těsně před rozbřeskem dokonce zakryje některé hvězdné členky na jihu hvězdokupy), 27. a 28. srpna nabídne krásný fotogenický trojúhelník se zmíněnými jasnými planetami. Ve všech třech případech se bude pohled na nebeské uskupení nabízet velmi dlouze – vždy jen krátce po půlnoci až do 5. hodiny ranní, kdy už jas oblohy zesílí s příchodem rozbřesku a objekty postupně zmizí v denním světle. Pokud bude ale obloha čistá, vyjma Měsíce by se – právě s pomocí našeho kosmického souputníka – dala na i planeta Jupiter denní obloze najít i bez dalekohledu.

Září 2023

Celé září: Mléčná dráha a planeta Saturn

V srpnu a v první polovině září se lze nejsnáze kochat nejkrásnějším úsekem Mléčné dráhy. Ten v druhé polovině léta nacházíme nízko nad jižním obzorem v místech, kde v tomto směru neruší světla ze vzdálených měst. Nádherné je vyhlížet Mléčnou dráhu vždy, když vůbec neruší svým svitem Měsíc. Letní úsek Mléčné dráhy je pozorovatelný v průběhu letních měsíců celou noc, v červnu vrcholí v půli noci, v září už je nad hlavou po setmění. Pokud budete daleko od měst, kde neruší světelné znečištění (například v jedné z oblastí tmavé oblohu v Česku či na Slovensku – v Manětíně, Jizerských horách, Beskydech, na Veľké Fatre nebo Poloninách), uvidíte stříbřitý pás hvězd s bohatými strukturami až k jižnímu obzoru, kde se v souhvězdích Štíra a Střelce Mléčná dráha opticky rozšiřuje. Tím směrem se díváme do centra naší Galaxie.

V září je celou noci pozorovatelní i planeta Saturn, která bude v opozici se Sluncem 8. září 2024 v 6:27 SELČ. Najdeme ji pouhýma očima v souhvězdí Vodnáře jako poněkud výraznější objekt v této oblasti. Jistě ale potěší každého majitele už menšího hvězdářského dalekohledu nebo návštěvníka nejbližší lidové hvězdárny, neboť právě dalekohled namířený k této planetě nabízí pohled i na její prstence. Prstence jsou přitom tak rozsáhlé, že ačkoliv je planeta Saturn od nás fyzicky okolo své opozice přes 1 miliardu kilometrů daleko, jsou jako světlý kroužek obepínající kotouček planety viditelné už ve větším binokuláru ustaveném na pevném stativu. Proto je spatřil už Galileo Galilei svým primitivním dalekohledem na počátku 17. století a nazval Saturn „planetou s ušima“.

Díky sklonu osy Saturnovy rotace vůči rovině ekliptiky se ale i prstence jeví různě nakloněné, a právě v roce 2024 budou velmi tenké – budeme se na ně dívat téměř z boku. Saturn tedy bude vypadat jako kotouček s tenkou gymnastickou obručí.

První polovina září: Vyhlížejte opět světlo zvířetníku

V první polovině září se Měsíc opět dostává do vhodné fáze na pozorování již zmíněného zvířetníkového světla – tentokráte z rána před rozbřeskem nad východním obzorem. Nov nastává 3. září 2024 a Měsíc pak ruší jen večer čili rána jsou až do 16. září 2024 bezměsíčná (až do fáze před úplňkem, který nastane ráno 18. září, po něm se Měsíc přesouvá na ranní oblohu). Ve stejném období se přitom střední Evropě rovina zvířetníkového světla vyklání pod nejvyšším úhlem právě ráno před rozbřeskem a neostrý kužel světla směruje vysoko do souhvězdí Berana přes slabou Mléčnou dráhu v Blížencích, hvězdokupy v Býku nad majestátním souhvězdím Orionu. Za vyhlížením zvířetníkového světla je nutné vyjet daleko od měst, nebo alespoň do míst, kde ve směru na východ nesvítí žádné velké město. Jako odměnu příroda nabídne hned dvě výrazné planety vysoko nad jihovýchodem – bělavý Jupiter a naoranžovělý Mars.

18. září: Částečné zatmění „velkého“ Měsíce

V časných ranních hodinách ve středu 18. září se dočkáme částečného zatmění Měsíce. Bude sice procentuálně malé, ale rozhodně očima velmi pěkně pozorovatelné. Toto zatmění bude vidět v celém průběhu v západní polovině Česka. Při pozorování ze Slovenska a východní poloviny Česka Měsíc zapadne ještě před koncem polostínové fáze, která však očima pozorovatelná není. Vizuálně tedy bude úkaz nízko nad obzorem vidět celý. Při maximální fázi ve 4 hodiny 44 minut SELČ se ponoří měsíční kotouč do jižní poloviny zemského stínu 8,5 procenty svého průměru. V té době bude ležet 18° vysoko nad západo-jihozápadním obzorem v souhvězdí Ryb. Jen asi 3° východně od měsíčního kotouče najdeme v dalekohledu planetu Neptun a 9° západně očima viditelný Saturn. Vysoko nad jižním a jihovýchodním obzorem se v zimních souhvězdích budou nacházet planety Jupiter (v Býku) a Mars (v Blížencích). Částečné zatmění potrvá 1 hodinu 3 minuty.

Průběh zatmění nad Českem a Slovenskem

Začátek polostínové fáze *	02 hod 41 min 02 s SELČ
Začátek částečného zatmění	04 hod 12 min 48 s SELČ
Maximální fáze zatmění (8,5 %)	04 hod 44 min 10 s SELČ
Konec částečného zatmění	05 hod 15 min 35 s SELČ
Konec polostínové fáze *	06 hod 47 min 18 s SELČ
Západ Měsíce (Praha)	06 hod 52 min SELČ

* Tato fáze není očima pozorovatelná.

A nejen to: V době, kdy bude probíhat zatmění, budeme zároveň pozorovat jeden z úhlově největších úplňků v roce. Jen necelých 11 hodin po maximu zatmění se Měsíc octne nejblíže k Zemi, a to na vzdálenost 357 283 km. V té době už bude pod obzorem, ale v době úkazu už bude k Zemi dostatečně blízko na to, abychom pozorovali jeden z úhlově největších úplňků v roce. Na mnoha zpravodajských portálech tedy jistě zazní, že spatříme „zatmění superúplňku“.

Ovšem pozor, „superúplněk“ nebo „superměsíc“ není žádný astronomický pojem. Jde pouze lidové vyjádření úhlově největšího úplňku v roce, který je ale stále jen asi o 15 procent větší než ten úhlově nejmenší v roce (tedy o tloušťku párátka drženého při natažené paži co nejdál od očí). To, co ovšem vždycky zaujme, bez ohledu na velikost úplňku, je východ Měsíce nad obzorem. Optická iluze, při které náš mozek porovnává velikost Měsíce se vzdálenými objekty na obzoru, v nás skutečně vyvolává pocit, že je Měsíc „obrovský“. Nenechte si tedy ujít zejména západ tohoto částečně zatmělého úplňku, nad obzorem by se mohl jevit zdánlivě velký. O to víc stojí za to naplánovat si fotografování tohoto zatmění za nějakým vzdáleným architektonickým skvostem!

Konec září, celý říjen: Nadějná kometa Tsuchinshan-ATLAS

Jedním z nejzajímavějších a nejočekávanějších nebeských úkazů roku 2024 by mohla být kometa s nevábným označením C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS. Tu objevily nezávisle na sobě dvě přehlídkové observatoře. Systém ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System) v Jižní Africe ji našel jako malou mlhavou skvrnku 22. února 2023 a ten samý objekt se podařilo zpětně dohledat v pozorování čínské observatoře Zijin Shin nebo Tsuchinshan, což v překladu znamená Fialová hora (Purple Mountain Observatory). Tamní teleskop poprvé objekt vypadající jako asteroid zachytil už 9. ledna 2023. Zpětně se kometu podařilo najít i na snímcích systému ZTF (Zwicky Transient Facility) na observatoři Palomar, a to už z 22. prosince 2022. Už tehdy na snímcích projevovala nevýraznou kometární aktivitu, což definitivně potvrdilo, že nejde o asteroid, ale o kometu. Zatímco v době objevu měla kometa 18. hvězdnou velikost a ležela od Slunce zhruba 7,3 astronomické jednotky daleko (více jak miliardu kilometrů daleko), v průběhu roku 2024 se přiblíží ke Slunci i k Zemi mnohonásobně blíže. Mohla by se tak stát příslibem mimořádné kometární podívané, zejména pak v říjnu 2024.

Nejdříve bude kometa zjasňovat jen pozvolna. Na jaře 2024 ji najdou na ranní obloze majitelé velkých dalekohledů a v průběhu léta se pozvolna vytratí z noční oblohy. V srpnu, kdy začne dosahovat jasnosti pro pozorování v malých dalekohledech, z našeho území nebude pozorovatelná, uvidí ji výhradně obyvatelé jižní polokoule, a to dost nízko nad obzorem. Na přelomu srpna a září by před zraky „protinožců“ měla začít výrazně zjasňovat a už v půli září 2024 by mohla dosahovat jasnosti středně jasných hvězd noční oblohy. V té době se bude nacházet v souhvězdí Sextantu, které se při pozorování z našich zeměpisných šířek objeví na konci září za rozbřesku velmi nízko nad východním obzorem. Optimistické předpovědi přitom předpokládají, že okolo 25. září by hlava komety už mohla dosáhnout první hvězdné velikosti a s takovou jasností by tak kometa mohla být – byť za obtížných pozorovacích podmínek – vyhledatelná velmi nízko nad obzorem za pokročilého rozbřesku.

V pátek 27. září 2024 proletí kometa přísluním, nejblíže ke Slunci se octne v našich večerních hodinách na vzdálenost 0,391 astronomické jednotky (58,6 milionu km, tedy o něco dál, než se u Slunce ocitá planeta Merkur). V té době se budeme moci pokoušet kometu vyhledat jen nizoučko nad východo-jihovýchodním obzorem okolo 5:30 SELČ ráno, tedy v době, kdy už v jejím směru bude velmi světlá obloha. Kometu bychom mohli najít jen v případě, že dosáhne opravdu výrazné jasnosti. Po průletu přísluním se očekává, že její ledo-prachové jádro se ještě pod náporem slunečního záření zahřeje a v následujících dnech tak kometa ještě zjasní. Pesimistické předpovědi odhadují zhruba 2. magnitudu (jasnost hvězd ve „Velkém voze“), optimistické slibují zjasnění na hodnoty nejjasnějších hvězd noční oblohy. Ovšem jak kometa nakonec bude jasná, se dopředu neví.

Po průletu přísluním se kometa bude k Zemi ještě přibližovat a přesune se na večerní oblohu. V té době by mohla být nejlépe pozorovatelná. Pakliže kometa dosáhne opravdu velké jasnosti, mohla by se dát vyhlížet jen asi třičtvrtě hodiny po západu Slunce extrémně nízko nad západním obzorem zhruba od 10. října 2024.

Každý další večer budou podmínky pro její pozorování lepší, kometa se bude od Slunce úhlově vzdalovat a bude se tak dát pozorovat na čím dál tmavší obloze. Její ohon by mohl být pozorovatelný ještě v době, kdy samotná hlava komety už bude pod obzorem. K Zemi se kometa nejvíce přiblíží 12. října odpoledne, a to na vzdálenost 0,472 astronomické jednotky (necelých 44 milionů km, tedy zhruba 184krát dál, než je od nás Měsíc). Toho dne bychom ji mohli vyhlížet velmi nízko nad obzorem už za pokročilého soumraku a v případě její vysoké jasnosti si ji vychutnat už prakticky v plné kráse. Bude ale zapotřebí pozorovací místo s dokonale odkrytým západním obzorem, například kopec či nějaká vyhlídka. Pokud kometa dosáhne jasnosti podle optimistické předpovědi (okolo 1. magnitudy či i více), bude takto vidět za soumraku i z měst, podobně jako v roce 2020 kometa NEOWISE.

Nejzajímavější období pro pozorování komety pak bude probíhat až do konce října 2024, kdy se kometa sice bude od nás vzdalovat, na obloze pozvolna slábnout, ale zároveň se bude vzdalovat od Slunce a přesouvat na tmavou oblohu. Navíc zhruba od 18. října přestane na večerní obloze rušit svým svitem Měsíc, který po úplňku začne vycházet čím dál později v noci a při pozorování komety tak nebude rušit. Jedinou komplikací tak bude světelné znečištění z měst a nepředvídatelné počasí.

Bez dalekohledu by kometa mohla být pozorovatelná ještě do začátku listopadu 2024, malými dalekohledy pak až do počátku prosince 2024. Pokud tedy kometa bude dostatečně jasná, jak předpovídají optimistické výpočty, bude druhá polovina října 2024 tím nejlepším obdobím pro její pozorování na večerní obloze nad západním, později jihozápadním obzorem.

Říjen 2024

17. října: „Velký úplněk“ na obzoru

Jako (téměř) každý rok i v roce 2024 nastane úplněk, během kterého bude Měsíc zároveň procházet na své eliptické dráze tzv. přízemím, a tedy úplňkový Měsíc bude úhlově největší v celém roce. Moment tohoto největšího přiblížení připadá na čtvrtek 17. října 2024 ve 2:47 SELČ, přičemž v té době bude na naší obloze vysoko nad obzorem a dělit jej od Země bude 357 172 km. Samotná fáze úplňku se odehraje až ve 13:27 SELČ, úhlově velký Měsíc má tak smysl pozorovat a fotografovat 17. října časně ráno při západu Měsíce (okolo 7. hodiny SELČ), anebo večer při jeho východu (okolo 18. hodiny SELČ).

Nečekejte ale žádný obří Měsíc! I úhlově největší úplněk v roce je stále jen asi o 15 procent větší než ten úhlově nejmenší v roce (tedy o tloušťku párátka drženého při natažené paži co nejdál od očí). To, co jistě vždycky zaujme, bez ohledu na velikost úplňku, je východ Měsíce nad obzorem. Optická iluze, při které náš mozek porovnává velikost Měsíce se vzdálenými objekty na obzoru, v nás skutečně vyvolává pocit, že je Měsíc „obrovský“.

21. října: Říjnový prach z Halleyovy komety za svitu Měsíce

V pondělí 21. října a v úterý 22. října 2023 nás čeká pravidelný meteorický roj Orionidy, jehož zdrojem je prach z Halleyovy komety.  Maximum v roce 2024 připadá na Měsíc ve fázi 4 dny po úplňku. Náš kosmický soused bude tedy svítit silně v průběhu pozdních nočních a časných ranních hodin, kdy radiant roje, promítající se do „kyje“ v severovýchodní části souhvězdí Orionu, stoupá nad obzor a meteorů padá nejvíce. V průběhu maxima roje se tak můžeme dočkat jen těch jasnějších meteorů pocházejících z úlomků vůbec nejznámější vlasatice. Obecně Orionidy nejsou moc aktivním rojem, ale občas vyprodukují i celkem jasné meteory, tzv. bolidy. Aktivita roje je navíc pozvolná, trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu, takže maximum není nikterak ostré. Má tedy smysl se dívat na Orionidy i několik nocí před maximem.

Listopad 2024

Celý listopad: Občas zazáří jasná Taurida

Na konci října a pak zejména na začátku listopadu by se mohly o několik jasných meteorů postarat dvě větve (severní a jižní) meteorického roje Taurid. Mateřskou kometou jižní větvě je krátkoperiodická kometa 2P/Encke (vrací se ke Slunci za 3,3 roku), která proletěla kolem Slunce v říjnu 2023. Severní větev má pravděpodobně na svědomí drolící se asteroid 2004 TG10, který je pravděpodobně velkým fragmentem Enckeovy komety. Je obvyklé, že proudy Taurid produkují opravdu jasné bolidy a díky jejich maximu na přelomu října a listopadu se v zámoří také občas přezdívají „helloweenské ohnivé koule“ (z angl. Helloween fireballs). Jižní Tauridy mají období aktivity trvající zhruba dva měsíce (mezi 10. zářím a 20. listopadem). Severní Tauridy bývají nejaktivnější necelý měsíc později (28. 10. až 17. 11., s maximem kolem 2 až 3. listopadu). Při malé zenitové frekvenci přibližně 5-10 meteorů za hodinu vychází jejich společné maximum okolo 4. listopadu 2024. Měsíc bude v té době krátce po novu, takže vyhlížení meteorů má velmi dobré podmínky. Je šance, že při něm zachytíte nějaký velmi jasný bolid. Jsou i případy, kdy bolidy Taurid dosáhly právě jasu Měsíce v úplňku a rozzářily noční krajinu!

Prosinec 2024

7. prosince: Nejjasnější Jupiter

V sobotu 7. prosince 2024 ve 21:50 SEČ se „královská“ planeta Jupiter octne v tzv. opozici se Sluncem. Bude tedy na opačné straně oblohy než Slunce, vycházet bude za soumraku, zapadat za rozbřesku, nejvýše nad obzorem bude o půlnoci. V této době bude Jupiter také nejjasnější, neboť díky efektivnímu zpětnému rozptylu slunečného záření bude velkou část slunečního světla dopadajícího na jeho povrch „posílat“ právě našim směrem. Jupiter najdeme jako nepřehlédnutelný objekt vysoko v souhvězdí Býka, a to i v přesvětlených městech. Nejjasnější bude i ze všech objektů po většinu noci (večer jeho jasu v den opozice konkuruje jen Měsíc a Venuše). Pokud na Jupiter zamíříte už malý dalekohled (případně navštívíte nejbližší lidovou hvězdárnu), budete odměněni pohledem nejen na zploštělý kotouček samotné planety (přičemž zploštění způsobuje rychlá rotace Jupiteru, okolo své osy se otočí za pouhých 9 hodin a 55 minut), ale také jasnými měsíci, které jej doprovází. V rovině okolo Jupiteru obíhají Io, Europa, Ganymedes a Callisto viditelné už v triedru. Ve větším dalekohledu pak zjistíme, že povrch plynného Jupiteru je pokryt rovnoběžnými tmavými a světlými atmosférickými pásy.

13./14. prosince: Zimní rojení za úplňku

Posledním pravidelným meteorickým rojem bude v roce 2024 Geminid. Mateřským tělesem roje Geminid je planetka (3200) Phaeton, pravděpodobně bývalá a dnes již vyhaslá kometa. Radiant roje se nachází východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, hvězd Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází už za večerního soumraku a během noci stoupají vysoko nad jižní obzor, kde vrcholí po půlnoci. Nejvíce meteorů lze tedy vždy očekávat mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné, se stoupající výškou radiantu stoupá i frekvence roje. Maximum nastává: v noci ze 13./14. prosince, konktrétně ve 2:00 SEČ, v době kulminace Blíženců. Bohužel, v roce 2024 velmi ruší Měsíc, který bude ve fázi jen den před úplňkem svítit prakticky celou noc, takže meteorů uvidíme méně.

Vyplatí se tedy vyhlížet zejména v druhé polovině noci, konkrétně mezi půlnocí a 4. hodinou, kdy souhvězdí Blíženci vrcholí a roj je v maximu. Přes svit Měsíce bude možné uvidět alespoň jasné meteory, jejich frekvence by mohla být za těchto podmínek okolo 40 za hodinu. Pokud už bude někde ležet sněhová pokrývka, nenechte se zradit mrazem a zkuste aspoň na pár chvil strávit čas pod nebem. „Padající hvězdy“ nad Měsícem osvětlenou „ladovskou krajinou“ jsou vskutku pohádkovým zážitkem.

30. prosince: Předsilvestrovské novoluní a třpytivý hvězdný šestiúhelník

V pondělí 30. prosince 2024 ve 23:27 se Měsíc octne ve fázi novu. Silvestrovské oslavy tedy budou bezměsíčně, a pokud je budete trávit někde v přírodě, dál od větších měst, za jasného počasí se sama příroda postará o krásnou zářivou „výzdobu“. Bezměsíčné zimní noci totiž nahrávají k vyhlížení nejjasnějších hvězd noční oblohy poblíž slabé Mléčné dráhy v okolí majestátního souhvězdí Orionu. V jeho rameni leží načervenalé hvězda Betelgeuze, hvězdný červený obr na sklonku svého života. Betelgeuzi pak ve velkém nebeském prostoru obklopují jasné hvězdy Rigel (noha Oriona), Aldebaran (souhvězdí Býka), Capella (souhvězdí Vozky), Pollux (souhvězdí Blíženců), Procyon (souhvězdí Malého psa) a Sírius (nejjasnější hvězda noční oblohy v souhvězdí Velkého psa). Tyto výrazné hvězdy utvářejí na nebi velký obrazec, odborně asterismus, nazývaný „Zimní šestiúhelník“. Nejlépe je útvar viditelný okolo půlnoci, dokonce i z měst. Mimo města jej „protíná“ zmíněná Mléčná dráha. Znovu nastane „předsilvestrovské novoluní“ v roce 2035 (nov 29. prosince). Přímo silvestrovského novoluní se dočkáme až v roce 2043.

Zdroje a doporučené odkazy:

[1] Kniha Tajemná zatmění (nakl. Albatros, 2018)
[2] Gideon van Buitenen – informace o kometách
[3] Interaktivní mapy slunečních a měsíčních zatmění, Xavier Jubier
[4] Kalendář úkazů 2024
[5] IMO.net – kalendář meteorických rojů
[6] In The Sky
[7] FourmiLab – Přízemí a odzemí Měsíce
[8] Calendar-12.com – Měsíční fáze
[9] Wikipedia – kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan–ATLAS)

Kontakty a další informace:

Mgr. Petr Horálek
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853

RNDr. Tomáš Gráf, Ph.D.
Fyzikální ústav SU v Opavě, vedoucí observatoře WHOO! a Unisféry
Email: tomas.graf@fpf.slu.cz
Telefon: +420 553 684 548